Prvopočátky školství v Konici pro nás zůstanou pravděpodobně zahaleny tajemstvím. Víme pouze, že při konické farnosti byla zřízena tzv. škola farní. Její existence je doložena z r. 1632, a to nepřímo prostřednictvím zápisů v matrice, které prováděl rektor školy, jistý Daniel Vysokomýtský. Asi o 200 let později byla školní budova v nedobrém stavu a hrozilo jí sesutí. Situaci řešil majitel konického a stražického panství Karel Příza a to propůjčením tří místností a později dokonce i výstavbou nové školy. Později se jí říkalo „stará škola“, nacházela se na rohu ulic Kostelní a Chmelnice a učilo se v ní mimochodem až do roku 1976. Na výstavbě školy měl patrně značnou zásluhu učitel Věnceslav Trauber, který se také jeví jako nejvýraznější osobnost dané doby. Škola byla stále dvojtřídní a učilo se v ní patrně jen základům psaní, čtení a počítání. Po smrti V. Taubera převzal úřad nadučitele i knihovnu Karel Smékal. Po krátkém úpadku knihovny se ji podařilo povznést tak, že v roce 1870 čítala již 300 svazků. Byl dokonce založen i čtenářský spolek, což obecně souviselo se znovuoživením kulturního života po pádu Bachova absolutismu. Stará škola byla zbourána v roce 2008 v souvislosti s rekonstrukcí a úpravami přiléhající silnice.
K výraznému zlomu došlo až v 90. letech 19.století, neboť byla kladně vyřízena žádost osmnácti obcí o postavení měšťanské školy v Konici. Měšťanská škola byla původně chlapecká, ale již v roce 1910 můžeme ve škole registrovat také prvních dvacet dívek. Kritiku si však zaslouží fakt, že se již od 2. ročníku vyučovalo německy. K zásadním změnám došlo až po vzniku samostatného Československa. Máme-li je charakterizovat jedním slovem, budiž tím slovem svoboda. Svoboda myšlení, svoboda národní. Měšťanská škola a její budova se stala vskutku centrem vzdělávání na Konicku, vždyť ji navštěvovaly děti z blízkého i vzdálenějšího okolí, např. z Kladek, Bohuslavic i z Jevíčka. Mimoto sloužila i jiným vzdělávacím institucím a spolkům.
Počet žáků i tříd však neustále narůstal, jednak v závislosti na populační křivce, jednak v závislosti na reformách školství, které hledaly optimální délku povinné školní docházky na základní škole. V prvním poválečném roce tvořilo doposud samostatnou měšťanskou školu 7 tříd ve třech ročnících a jedno oddělení pokračovacího celoročního kurzu. Celkový počet žáků činil 303. Tato čísla se však neustále zvyšovala. Kde se ale všude učilo? V hlavní budově na náměstí, ve „staré škole“, v budově radnice, v budově Na Příhonech i jinde. V zámku byla umístěna školní stravovna, dílny a družina mládeže. I přesto kapacita učeben nestačila, muselo se proto využít i vyučování na směny. Až přišlo na počátku 70. let zásadní a moudré rozhodnutí příslušných orgánů: výstavba nové moderní školy v Tyršově ulici. Místo bylo zvoleno opravdu dobře, stejně tak i architektonické řešení. Blízký les, zajímavý výhled do krajiny a hezká úprava okolí školy: to vše vytvořilo ze školního areálu příjemnou oázu pro konickou mládež i novou a krásnou dominantou města. Nový pavilónový komplex byl slavnostně otevřen v roce 1976.
Základní společenská změna po roce 1989 přinesla i do oblasti školství, a tedy i do naší školy, naději. Naději na lepší uplatnění svobodného a tvůrčího myšlení. Zásadním počinem posledního desetiletí byla realizace projektu gymnázia: k 1.9.1993 se Základní škola v Konici transformovala na Základní školu a gymnázium města Konice. Sen o vytvoření první střední školy na Konicku se stal skutečností. O jeho naplnění se zasloužil jak nadšený tým pedagogů, tak příslušné instituce: konická radnice, přesněji městské zastupitelstvo, i Školský úřad v Prostějově.
Zřízením gymnázia vyvstal problém s kapacitou školy, který byl řešen přemístěním prvního stupně ZŠ do budovy v ulici Na Příhonech (bývalá mateřská škola, nyní pracoviště městského úřadu). V letech 1999 – 2004 proběhla současně rekonstrukce a rozšíření kapacity školy. Bylo přistavěno patro na pavilonu B, tím se vyřešila otázka kapacity školy a první stupeň ZŠ se mohl vrátit z budovy Na Příhonech zpět. Rekonstrukce řešila též technické problémy, které se nahromadily za čtvrtstoletí provozu školy. Rovné střechy byly nahrazeny valbovými, byla vyměněna okna a vchodové dveře a bylo provedeno zateplení budov. Dále došlo k modernizaci vnitřního vybavení, která zahrnovala elektroinstalaci, strukturovanou kabeláž, výměnu podlahových krytin, rekonstrukci záchodů, umýváren a školní kuchyně. V tělocvičně byl položen umělý povrch. Bylo vybudováno moderní venkovní sportoviště s umělým povrchem, které spolu s tělocvičnami slouží nejenom žákům a studentům, ale i veřejnosti. K možnostem sportovního vyžití je třeba připočíst i veřejné kryté kluziště s umělým ledem přímo před školou, které se využívá v rámci Tělesné výchovy. Dalo by se říci, že touto rekonstrukcí naše škola – obrazně i doslova – vstoupila do nového tisíciletí.
Ředitelé
Ředitelé měšťanské školy od r. 1899 do roku 1945
Heřman Polák (1899 – 1924)
Bohumil Burian (1924 – 1935), mj. autor vlastivědného a historického díla „Konický místopis“
Bohuslav Mrákava (1936 – 1942),
nositel čs. válečného kříže in memoriam, pracoval mj. v okresním osvětovém sboru, v okresní učitelské jednotě a v místní jednotě Sokola. V době okupace byl pověřen vedením podzemní organizace, perzukuce začaly v roce 1942 převedením na jinou školu, brzy poté pak byl penzionován; po zatčení v r. 1944 byl vězněn a v následujícím roce odsouzen za velezradu k trestu smrti; poprava byla vykonána 24.1.1945 ve Vratislavi.
Karel Schmidtmayer (1942 – 1945)
Ředitelé školy od roku 1945
Vilém Klemsa (1945 – 1957)
Josef Vybíral (1957 – 1967)
Arnošt Grepl (1967 – 1970)
Radoslav Břeha (1970 -1982)
Jaroslava Krčová (1982 – 1988)
Josef Hajkr (1988 – 1990)
Mgr. Jaromír Schön (1. 4. 1990 – 30. 6. 2017),
od roku 1993 i ředitel gymnázia, mj. autor středoškolských učebnic Náboženství (Computer Media, 2012) a Filozofie (nejen) pro gymnázia (Tribune EU, 2013).
Mgr. Eva Obrusníková (od 1. 7. 2017)
